SVĚT BEZ MUŽŮ

Martina je 37 let. Žije sama se třemi chlapci. Jejich otec odešel k jiné rodině ao děti nejeví žádný zájem. Život bez muže s sebou přináší mnoho výzev. Nedávno překonala těžkou formu covidu ao chlapce, 3-letého Erika, 4-letého Martinka a 6-letého Tomáše, se neměl kdo starat. Martina ani nezvládala vstát z postele, těžko se jí dýchalo. Od nejhoršího ji zachránila jen kamarádčina pomoc s nákupy a angažované ženy z místní farní charity, které jí každý den navařily. Otec chlapců se jim vyhýbal velkým obloukem a ani nezvedal telefon.

Martina po rozvodu neměla kde jít a tak si našla podnájem ve dvoupokojovém bytě. Její celkový měsíční příjem je 650 eur. Bývalý muž jí platí „alimenty“ a zbytek jsou přídavky na děti. Za nájem dá téměř dvě třetiny této částky. Ze zbytku platí dětem oblečení, obědy, školné, kupuje potraviny, splácí půjčky. Vlastně už nesplácí nebo nemá z čeho. Do práce jít nemůže. Nejmenší Erik je téměř pořád nemocný a velmi je na ni navázaný. Našla si alespoň brigádu. Chodí uklízet vedlejší bytovku.

Takové příběhy jsou denno-denní součástí mé práce. Pečujeme o desítky osamělých matek s dětmi. Osamělých otců je velmi málo a většinou se dokážou o sebe a své děti postarat. Takových neúplných rodin jsou na Slovensku tisíce. U rodin bez otců můžeme mluvit o národní pandemii. Je jich víc než si mnozí z nás dokážou připustit. Z lidí v nouzi, kteří se na charitu obracejí o pomoc, téměř tři čtvrtiny tvoří osamalé matky. Zbytek jsou důchodci, vícedětné rodiny nebo rodiny, které se dostaly do problémů a potřebují na chvíli pomoci. O ty se staráme pár týdnů či měsíců a je dobře. Osamělé matky s více dětmi do naší sítě pomoci přicházejí, ale málokdy se z ní dokážou vymanit.

V příbězích „našich“ osamělých mám chybí muž. Muž, který chrání, zajišťuje, tvoří a vede. Problémy osamělých matek kromě chybějících mužů zvýrazňuje nefunkční státní sociální systém. Většina takových mám, které mají starší děti než Martina, pracuje minimálně ve dvou zaměstnáních. Na své děti nemají čas nebo přebírají na sebe i mužské povinnosti. Děti bez otců i proto zpravidla ve školách dosahují výrazně horších výsledků v porovnání s dětmi z úplných rodin. Také výrazně více trpí psychickými poruchami. Podle Kateřiny Pafkové z Mezinárodního centra pro studium rodiny „Výchova dětí bez otce, resp. v neúplné rodině má na psychiku dítěte negativní dopad. Synové, kteří vyrůstají bez otce, mají problémy se sebeidentifikací. Výsledkem bývá to, že se stávají pachateli kriminální a násilné činnosti. Dcery vychovávané bez otce mívají nejasnou představu o muži a rovněž o budoucím partnerovi. Identita žen trpí natolik, že řada z nich se rozhodnou vychovávat děti bez otců.“ 20-procent-ze-zivonarozených-děti.html) Netrpí jen kluci, o kterých se i na Mužom.sk často mluví, ale i dívky, které tak přicházejí o možnost žít ve šťastném a harmonickém manželství.

Na Slovensku téměř polovina dětí vyrůstá v neúplných rodinách, většinou bez vzoru otce. Statisíce chlapců mají kolem sebe prefeminizované prostředí, které formuje jejich charaktery, hodnoty, návyky a názory. Z těchto chlapců vyroste další generace neschopných, sebestředných mužů, kteří si budou život užívat, ale nedokážou ho žít. Zplodí další děti, které nebudou znát své otce a které tento bilag přenesou na další a další generace. Vymanit se z tohoto kruhu je stejně náročné jako vymanit se z generační chudoby – vlastními silami téměř nemožné.

Co s tím? Oslovovat muže, kteří své rodiny opustili nemá smysl. Předpokládám, že na muzom.sk mnoho takových ani není. Můžeme tak akorát na ně apelovat, aby alespoň na děti nezanevřely a když se dá, trávili s nimi co nejvíce času. Hlavně s chlapci. My ostatní můžeme tuto pandemii zmírnit tím, že ve svém okolí zkusíme alespoň částečně nahrazovat otce dětem, které ho nemají. Mohou to být vaši synovci či neteře, děti od sousedů nebo děti v místním dětském domově. Výzkumy tvrdí, že stačí čas trávený s dětmi. Není až tak podstatné, jak ho s nimi trávíte. Stačí obyčejná přítomnost a dokážete měnit životy lidí. Mám ve svém okolí chlapy, kteří takto nahrazují otce více dětem a projevuje se to ve škole, v jejich chování a v jejich postojích k životu.

Nahrazovat otce dětem z jiných rodin je jednání dobra. Vychovávání mužů a žen je dobro, které se projeví na mnoha dalších generacích. A to dobro se přenese i do našich životů. Činnost dobra nás činí lepšími. Učení jiných k mužnosti z nás samých dělá lepší muže. Zkusme se zastavit, poohlédnout se kolem sebe a když je na to prostor, tak jednat.